Je uveden postup výpočtu průměrů potrubí chladivového okruhu TČ s ohledem na rychlosti proudění chladiva v potrubích a postupy stanovení výkonu kompresoru. Dovíte se, jak se dají levně sestavit výměníky, jak se čerpá a plní chladivo, jak se celé TČ oživí a seřídí. V kapitole o připojení TČ k topnému systému RD je popsáno, že je možné a ekonomicky výhodné připojit TČ vlastní konstrukce i k topnému systému s vyššími teplotami topné vody.

Kniha obsahuje podrobný popis konstrukce skutečně postaveného fungujícího tepelného čerpadla země-voda s nákresy, schematy a fotografiemi a hlavně se skutečně naměřenými hodnotami, které jsou uspořádány do přehledných tabulek a grafů.

V další části knihy je popis přestavby starší klimatizační jednotky na tepelné čerpadlo vzduch-voda. Kdyby toto TČ bylo v provozu jen v přechodných obdobích roku, případně sloužilo i pro ohřev TUV, ušetřilo by okolo 50% nákladů na vytápění. Jeho návratnost by se nepočítala na roky, ale na měsíce.

Při vhodně zvoleném systému může být totiž návratnost TČ velice krátká. Tepelné čerpadlo postavené z nových moderních dílů včetně výměníků vás bude stát méně než polovinu ceny levnějších čerpadel na trhu, tepelné čerpadlo postavené s použitím starších dílů mnohem méně. A ušetřit byť jen 50% investičních nákladů za samotné tepelné čerpadlo při cenách 120 až 450 tisíc Kč není právě zanedbatelné.  

Můžete, ale také nemusíte věřit, že návratnost vlastní konstrukce tepelného čerpadla může být v závislosti na vašich podmínkách a šikovnosti kratší než jedna topná sezóna.

Tepelné čerpadlo země-voda bylo i s profesionálně zhotoveným vertikálním hlubokým zemním kolektorem postaveno za nižší cenu, než podobné tepelné čerpadlo vzduch-voda, které by v každém případě potřebovalo pomocný zdroj tepla. Pokrývá nám celou potřebu tepla, topíme pouze tepelným čerpadlem. Nemá ani doplňkový, jinde obvyklý, elektrokotel.

Potřebný výkon byl zjištěn ze spotřeby zemního plynu při velkých mrazech. TČ bylo navrženo tak, aby pokrylo 100% potřeby tepla. Vyšší výkon tepelného čerpadla vlastní konstrukce totiž neznamená významné zvýšení nákladů! Parametry tohoto TČ jsou plně srovnatelné s jinými komerčně dodávanými typy na trhu. Jeho konstrukce se dá ještě zjednodušit.Původně používaný plynový kotel je dnes odpojen a plynová přípojka je zrušena (je demontován plynoměr). Pro vaření používáme rovněž elektřinu, pro lepší využití energie varnou desku s indukčním ohřevem.

RECENZE KNIHY, Karel Murtinger (www.i-ekis.cz, internetové energetické a konzultační středisko ČEA, České Budějovice):

Knihu A. Žeravíka „Stavíme tepelné čerpadlo“ do knihovny pořídím!(i přes to, co mi v ní trochu chybí…)

Musím se přiznat, že když jsem si hned na obálce přečetl větu „návratnost i za jeden rok“,  připomělo mi to silně reklamu typu “digitální fotoaparáty již od 3999Kč... “ doplněnou vyobrazením špičkového kompaktu za 30 000 Kč…. Návratnost jeden rok totiž  v mém rodinném domě znamená pořizovací cenu kolem 14 000 Kč (při topení plynem). Přiznám se tedy, že jsem ke knize přistupoval s jistou dávkou nedůvěry. 

Po pečlivém přečtení jsem ale musel s většinou argumentů a závěrů souhlasit  a nenašel jsem nic co by bylo zjevně v rozporu se skutečností. Uvedená věta na obálce je tedy za jistých optimistických předpokladů snad i pravdivá. Současně je ale třeba říci, že kniha je zjevně určena spíše domácím kutilům či technickým nadšencům, než  běžným majitelům rodinného domku.

Text je napsán čtivě a srozumitelně, jsou uváděny příklady (někdy docela zajímavé, např. viskozita směsi ethanol-voda při nízké teplotě je ilustrována příkladem vychlazené vodky!). Kde je to vhodné, dokládá autor tvrzení srozumitelně podanými výpočty; v příručkách typu “Udělej si sám“ to není vždy obvyklé, tento přístup proto považuji za významný klad knihy.

Za zvláště užitečnou považuji první část, kde se autor zabývá fyzikálními principy, výpočty topného faktoru a příkonu, jakož i pohonem kompresoru a používanými zdroji tepla. Jako chemika mne zaujal i přehled chladiv a olejů; tyto části knihy obsahují mnoho užitečných informací a tabulek s hodnotami a jsou použitelné i pro lidi, kteří s touto problematikou přicházejí do styku jen okrajově.

V textu je zřejmé, že autor postupy, které popisuje, sám vyzkoušel. Sympatické je i to, že uvádí jakým způsobem se dají měřit jednotlivé veličiny důležité pro chod tepelného čerpadla a jak řešit problémy s nastavením a vyladěním.

Přes to vše si ale dovolím nesouhlasit se závěrem autora: „... zvážíme-li pořizovací náklady, není dál co dodat“. Myslím, že by se několik věcí dodat mělo:

*       je těžké odhadovat, jaký bude praktický dopad knihy, t.j. kolik svépomocně postavených  tepelných čerpadel u nás přibude; po zkušenostech se svépomocnou stavbou solárních kolektorů jsem ale spíše pesimistický. V dobách socialismu by to nepochybně mělo větší význam, zdá se mi, že dnes mají lidé málo času na podobné aktivity.

*      v knize jsem nenašel zmínku o právních aspektech stavby TČ; myslím, že minimálně bude třeba ohlášení stavebnímu úřadu a možná, že někde budou vyžadovat i stavební povolení (na sluneční kolektory je chtějí). Úředníci se obecně staví k svépomocné stavbě čehokoli velmi rezervovaně a vyžadují kromě projektové dokumentace i odborný dozor  při stavbě. Při umístění venku mohou požadovat doložení úrovně hluku, při použití hořlavého chladiva a instalaci uvnitř domu mohou něco namítat také požárníci a podobně.

*       autor neuvádí kolik času bylo nutné k postavení uvedeného vzorku tepelného čerpadla a nakolik si tento čas cení. Nejsem si jist, zda by při započtení tohoto času a vynásobení hodinovou mzdou vycházela návratnost tak příznivě.

*       u takto postaveného zařízení je nutno počítat s poněkud vyšší mírou provozních problémů a tedy opět vynaložením dalšího času a finančních prostředků. 

*       postrádal jsem některá explicitně vyjádřená bezpečnostní upozornění - například práce s propanem sebou nese jistá rizika výbuchu a požáru.